Druhá válka o svět - Na konci času

Majer nás zavezl na svou chatu v Šumavských horách. No, chatu, spíše velkou dřevěnou vilu. Dvě patra, dole místnost s krbem, kuchyně a koupelna, nahoře čtyři pokoje, každý jsme měli jeden sám pro sebe.
První večer nám doktor řekl, že si před usnutím máme do detailu představit, jak strávíme příští den. Co budeme dělat, co budeme jíst, jak se budeme cítit. A máme tuhle myšlenku procházet stále dokola, dokud neusneme.

Probuzení druhého dne bylo velmi příjemné, i když myslím, že za to mohl hlavně čerstvý vzduch a zpívající ptáci místo Berlínského smogu a zvonění tramvají. Nemohl jsem si vybavit, na co jsem večer myslel, ale ani mi to moc nevadilo. Vzal jsem si ručník a šel se umýt do blízkého potoka. Takhle na začátku dubna byla voda ledová, nicméně o to více osvěžující. Když jsem si oplachoval obličej, uslyšel jsem za sebou kroky. Otočil jsem se a uviděl Freyu, ale než jsem jí stihl popřát dobré ráno, přiskočila a strčila mně do vody. Potok naštěstí nebyl hluboký, takže jsem se za chvíli vyhrabal na břeh, ale že bych byl chladný, to se říct nedá. Takhle jsem si dnešní den rozhodně nepředstavoval. Freya se mi smála na celé kolo, jaká jsem padavka, tak jsem jen zatnul zuby a šel se osušit. Německý druh humoru mi uniká.
Po snídani šli obě dívky na procházku, ani se mě nezeptaly, jestli chci jít s nimi. Samozřejmě mi to náladu nezlepšilo.
Večer nás Majer instruoval, abychom si opět představili zítřejší den, ale pozměnili v něm jednu věc, nebo něco přidali. Něco, co se nám bude líbit.
Když jsem ležel v posteli, znovu a znovu se mi vracela představa posmívající se Freyi. Chtěl bych, aby si mě vážila, abych na ni zapůsobil, ale začínám mít dojem, že u ní nemám šanci. I když ... jak to říkal doktor? Změnit jednu věc?

Nevím kolik bylo hodin, když jsem se probudil, za oknem byla ještě tma. Ležel jsem a zkoušel usnout, ale spánek nepřicházel. Zíral jsem do stropu a nechával oči přivyknout, ale temnota neustupovala. Najednou jsem si nebyl jist, jestli tohle není opět sen. Vstal jsem, došmátral ke dveřím a otevřel je. Chodba byla stejně tmavá jako pokoj, rozeznal jsem jen slabý pruh světla pod dveřmi naproti. Tiše jsem na ně zaklepal. „Freyo?“
„Vstupte,“ ozvala se, tak jsem vešel. Oknem pronikaly měsíční paprsky a dopadaly na postel, kde ležela Freya. Úplně nahá. Na okamžik jsem se zarazil a chtěl vykoktat omluvu, když se na mě podívala a usmála se.
„Už jsem myslela, že se neukážeš. Pojď ke mně.“
Jsou chvíle, kdy se muž zachová jako gentleman, i když toho později lituje. Já se tak vždy choval, a i když jsem nejednou svého rozhodnutí litoval, výjimky byly nepřípustné. Podíval jsem se dívce do očí a pak sklouzl pohledem níže. Sledoval jsem ňadra zvedající se s každým nádechem, oblé křivky pokrčené nohy, štíhlou ruku položenou v klíně, napůl zakrývající jemné chloupky... a cítil, jak mi po páteři vzhůru rozlévá mrazivý pocit.
Přistoupil jsem blíž, Freya mě chytla za ruku, stáhla na sebe a vášnivě políbila. Objal jsem ji rukama a v dlaních cítil horké pružné tělo. Pokrčila nohy, opřela se chodidly a když se prohnula, cítil jsem, jak se o mě otírá klínem.
„Tak na co čekáš?“ zašeptala mi do ucha. Byla to poslední možnost rozhodnout se, zda udělám chybu nebo ne. A tentokrát jsem se rozhodl ji neudělat. Pevně jsem zavřel oči, odtáhl boky a vstoupil do Freyi.

Probudilo mě slunce svítící do okna. Otočil jsem hlavu na druhou stranu, ale v posteli jsem byl sám. Prostěradlo bylo nepříjemně vlhké a studilo mě na kůži. Košile od pyžama ležela přehozená přes opěradlo židle a rychlý pohled pod deku mi potvrdil, že postrádám i kalhoty. Na předloktí jsem objevil několik škrábanců a podle pohmatu se další nalézaly na zádech. Moje nehty by na něco takového rozhodně nestačily. Noční zážitek tedy nebyl jen sen. Jen mě mátlo, jak jsem se dostal zpět do svého pokoje.
Oblékl jsem se a vyšel na chodbu. Dveře do protějšího pokoje byly pootevřené, a když jsem na ně zaklepal, otevřela mi Freya s rozcuchanými vlasy. Snažil jsem se nevšímat si, že je ledabyle zabalená v prostěradle, protože se na mě mile usmála.
„Dobré ráno Charlesi. Tak jakou jsi měl noc?“
Její otázka mě poněkud zaskočila, ale už jsem si zvykl, že tahle dívka jde přímo na věc.
„Skvělou. A ty?“
„Já si užila opravdu nádherné milování.“ Otočila se, až za ní prostěradlo zavlálo a mně se na okamžik naskytl velmi zajímavý pohled na její tělo.
„Také se mi to s tebou velmi líbilo,“ přisvědčil jsem s úsměvem. Freya se obrátila zpět jako blesk a její úsměv najednou vypadal spíše jako zuby šelmy vyceněné před útokem.
„Co jsi říkal?“
„Že ... se mi milování s tebou také velmi líbilo,“ odpověděl jsem poněkud zaraženě, protože jsem se snažil přijít na to, kde jsem udělal chybu. V příštím okamžiku se mi zatmělo před očima a v hlavě se ozvala ostrá bolest. Spadl jsem na zem a až za okamžik si uvědomil, že mi Freya dala takovou facku, až jsem chytil druhou o futra.

„Já jsem se tebou nespala?!“ slyšel jsem si křičet. „To byl Reinhard, ne ty! Na žádného hnusného Anglána bych ani nesáhla, rozumíš?!“
Práskla za sebou dveřmi a já zůstal s hučením v hlavě sedět na chodbě.
Raději jsem si měl přát potkat šediváka.